O pár malých nenávistech... Baroko... lidé... šedivá Praha... a její sídliště... Je to dost experiment... sem si hrála s těma velikostma písma ;)

... tímhle jsem se vyrovnal s haiku ... jednou provždy ...

jen takový výkřik, starší dílko, které jsem napsala mezi prvními...mě se líbí...

pocity ležící v dětské postýlce uprostřed hor...

HAIKU

příjímání vlastního strachu...jen..?

Vytrvalé, zákeřné,smrtící...výčitky!

... Přečtěte a uvidíte... Komentář potěší...

happy anet a jeji friendS!

Ze sbírky: "Balady našich dnů"

.. aneb jak mi bylo, když se její duše přemístila do lepších životních podmínek .. [nebaví vás číst *dlouhé* povídky? Poté Vám radím: "Kašlete na to!."] Už chápu pocity přátel umírajících.. uch..

Ty mi stojíš za všecko, čím jsem kdysi žil, když jsem kašlal na všecko, co teklo, jsem pil!

- fiktivně - nefiktivní pocitová kytička...

Je to těžké.....správně se rozhodnout. E

Jestli na lidech něco nesnáším, tak je to právě...

Co člověk skrývá, stejně jednou vypluje na povrch......