věnováno pubertě ... té šťastně trpké kouzelnici života

Aurora Borealis

Vím, že bych se neměla ani pokoušet shazovat před vámi svojí vlastní tvorbu, taky nechci aby to tak vypadalo, jenom chci říct, že se vám tahle báseň bude možná zdát trochu jako klišé, ale pro mě je to něco víc a v tuhle chvíli mně ani moc nezáleží na vašem názoru. V každém případě za ně stejně děkuji.

Ve frontě na múmii mám kruhy pod očima, růžový rozbřesk fakt už mně nedojímá...“ Jaromír Nohavica, Mikymauz

letošní

Je konec takový?

... věnováno ...

Jen jsem se potřebovala vypsat. Naštěstí básně nemusí mít smysl :P.

Není to dlouho co jsem se tady obouval do někoho, kdo psal volnym veršem, no každej pes se dočká odplaty, tak teď přišla vaše chvíle :)

Jednou jsem se stěhoval z domu, žil jsem tam s rodinou, ženou a dvěma dětmi. Nešlo to jinak. I když jsem netruchlil, bylo to i tak smutné. Odcházet…………….

i to přináší život