..zpověď...když je nejhůř, musí to ven..

Jen tak přemýšlim...

Tato báseň je věnovaná mému nejlepšímu kamarádovi Vojtovi Niklickému který tu už boužel není . Předem se omlouvám za chyby ale pro teď by ste mi je mohly odpustit . Vojta umřel ve 14 letech na rakovinu plic . Budou tomu 2 roky. Znal jsem ho 12 let.

Omlouvám se, ale od jednoho čtenáře jsem schytala dost drsnou vlnu kritiky, tak proto to tak dlouho trvalo, vzal mi chuť k psaní :( Snad se to bude líbit. Jak ne, tak to napište...

..na pokraji sil v boji s viry a bakteriemi, jímž se v mém těle zalíbilo :-/

Byl to rok....

Napadlo mě to cestou ze školy...

Rozhodla jsem se pro trochu smutnější verzi básničky..

Taková lehčí erotika... snad to někdo dočte do konce... ;) → nebylo by lepší druhý odstavec vynechat??

Malá a zrzavá, s obličejem plným pih a duší prolezlou skrz na skrz. S otevřeným srdcem, které věnovala. Ale mělo by to snad znamenat, že s ním měla věnovat i své tělo? Nejspíš mělo, ale - znamenalo?

Jedna z mých starších. Trochu naivní, ale mám ji ráda, stejně jako příběh, kterým je inspirována...

2010