Obdivná. Věnováno té, které jsem to osobně věnoval.

zajel jsem si pro čerstvé rohlíky a něco k nim, cestou krajem Vysočiny jsem si všiml momentu počínajícího dne..

pro jedinou tvář

Vůbec netuším, jak na to budete reagovat... Šla jsem v noci kolem kostela za velkolepé bouřky, sedla jsem si na obrubník a v dešti stvořila cosi ..

Opět takový návrat v čase...

Neumím rozdávat, tak už se přestaň snažit ...

Na tuto svou "stařičkou" povídku jsem si vzpomněl při čtení jednoho puerova díla. Snad mě nebude podezřívat z plagiátorství. :-) Pro básníky dodávám, že v povídce je jediná "báseň", kterou jsem kdy napsal - hodnotit její formu a rým ovšem netřeba - je z ní zcela jasné, proč píšu raději povídky a úvahy. :-))

slova

v tuhle hodinu bývám nejkreativnější

Nevím, zůstane nepochopena?

Nemohla jsem spát a nespavost stihla tohle vyprodukovat....

Jedna starší věc aneb návrat do mého pomyslného archivu...