vymrzlej, zablácenej, ale šťastnej...

Vzpomínky na toulky, podél krásné řeky v krásném údoli, našem údolí.

Jednoduchá říkanka z doby,kdy jsem veršoval hodně o přírodě,a hlavně o stromech-je to ze starého sešitu. Je celkem sranda to kostrbaté veršování,ale i dnes v tom cítím ten silný vztah k "básním,které země píše nebi"-tedy stromům,jak krásně řekl Chalil Gibran.

Tuhle jsem složil v úseku mezi Měchenicemi a Lihovarem... Znalci poznají.

Jeto o trempování ale o tom se dá hodně psát román by to byl.

snad se bude líbit ( rytmus asi nic moc) hodnoťte prosím obsah

Vzpomínka na náš kemp.

Chci napsat báseň lehkou a krásnou, ale dnes asi umím jen těžkopádnou, nedůstojnou smrt.

To jsem jednou takhle šla...a zmokla... a byl červen....

..jak bych se kolikrát rozběhla a skočila do sněhu, objala strom, lehla na louku...buď je to zimou, nebo odvahou..asi toho chci příliš..

..ne jednou ležela jsem na dece, okolo stromy, v nebe se propadat..je to tak dávno..chtěla bych to zažít znovu..

Hurá za bůra, had