Kam člověk či človíček.. může až zajít.

Rozhodla jsem se pro trochu smutnější verzi básničky..

takový pokus o cosi do škoního časopisu...

Je to už pár let a stejně to bolí......

Nevěděl jsem kam to zařadit.... neberte to ale že to má být nějaké velké dílo.... děkuji

Nehoda belgického autobusu ve Švýcarsku, vždycky to prožívam nějak přecitlivěle, ale tady jde navíc o děti

... dedovi...

..každé cesty tam vedou, už je to dané..dřív nebo později - stejně se to stane...ale ví pouze Oni, kam sahá až bdění, v mrtvém svém těle a tíze zapomění ...

Díky za všechny komentáře.

Ležím v nemocnici, dívám se jak vzlétají vrtulníky a uvažuju ...