Snad hledala spásu pro svůj pronásledovaný národ.

nevím, jak to správně pojmenovat... tak snad o prozření, o dospění člověka jako takového. Lehce pod vlivem Saint-Exupéryho. Asi nějak moc přemýšlím...

(inspirováno Smíchovským nádražím...)

Třeba se v ní pár lidí najde :)

Když tak procházím sešity se svou ranou tvorbou, tak s nimi nacházím i některé vzpomínky. Třeba tuhle jsem napsal tenkrát, co mě pochválil Michal Horáček (řekl, že jsem šikovný). Za co že mne pochválil? Za to, že jsem jako pomocný stavební dělník bleskurychle přestříhal plot, který odděloval jeho pozemek od sousedního, jenž údajně značně předražený přikoupil. Podíval jsem se mu do tváře a viděl, že štěstí je krásná věc. I to co se dá za prachy koupit. Ale Bludný Holanďan s tím nemá nic společného, pouze to, že vznikl ve stejný čas, v roce 1991. Je to takový monolog životem znechuceného herce.

Opět se mi to hodilo do hudby s válečným klipem. :-)

částečně inspirováno 12. stoletím, částečně chutí čaje. nekamenujte mě.

byronovská inspirace, výplod dnešní češtiny. buďte shovívaví

text reggae pro vznikající (mou) skupinu Vykradená Zuzka. Kroužek nemám ani v nose ani v uchu.

doslova

Moderní verze klasické české pohádky v řeči vázané. (Trochu starší text, ale snad nevadí, téma je to myslím věčné.)