tohle byl můj život a teď jsem šťastná konečně tak šťastná, už 6let, ale teď si to uvědomuji již naplno

toho jediného co máme společné

jen tak no,chtěla bych čekat víc, jen nevím co...

a taková jsem byla, když mě štěstí míjelo a já byla happy v tom svém malém světě:)

o životě, lásce, smrti a nepochopení bez lásky, smrti a nepochopen

To je žiííívoóóót!!! :-D

Kdyz se tichem v harmonii vznášíš..

Po dlhšej dobe som zo svojím dielom spokojný. Dal som si s ním načas. Neviem koľko ľudí ho pochopí, lebo je na moje pomery dosť zakódované.

Někdo by se měl už konečně probudit, jedu sem na výlet a ono se pořád spí. Takže se nudim a píšu blbosti.

Ataxie myšlení...

Ze sbírky: "In Vino Veritas"

...a tak než abych tvrdě pracoval na změnách ve svém reálném světě, což může trvat dlouho a musím při tom překonávat nepříjemné překážky, mohu se pomocí několika kliknutí dostat, alespoň na čas, do těch „lepších“, virtuálních světů...

Člověk nesmí nikoho odsoudit, jehož vina není bezpodmínečně prokázána. (Friedrich von Spee)

Byl jsem na takovým divným letním táboře. Moc tam na nás křičeli, navlíkli nás do zelenejch oblečků a dokud se ty oblečky nedaly ždímat, vedoucí s náma nepřestávali hrát du divnou celotáborovku. a koupali jsme se tam (bohužel většinou ve vlastní šťávě. párkrát taky v řece, ale to jsem se mezi jednotlivými kliky nemohl pořádně nadechovat). Tyhle rýmy jsou tak tvrdý a kostrbatý, jako palandy bez polštářů a peřin, na kterejch jsme spali a syrový, jak plesknutí omdlívajících (a že jich nebylo málo) o zem. Zelený oblečky mám pořád, ale tábor už naštěstí skončil...