Len nedávno som sa dozvedela, že jedna naša profesorka z gympla mala autonehodu, po ktorej ostala ochrnutá od pása nadol. Odvtedy na ňu neustále myslím. Preto vznikla táto báseň. Utiahla sa do seba, uzavrela pred svetom. Viem, že ak jej môže niekto pomôcť, psychicky ju podporiť, potom som to ja. Zatiaľ som však nenašla tú správnu cestičku... ale ja to nemienim vzdať!

Období, kdy jsem řešila problémy žiletkami je už dávno pryč. Žiletky odešly, jizvy zůstaly a přišel rozum.

Jen malinko inspirována jednou ze zdejších básní :) Jen jiné období a o trošku víc optimismu...

…není moc lidi, těch co druhým víru neberou, navíc jak říkáš, je to už nějakej pátek

Pro tebe, pro mě , pro všechny, co v máji své zrození slaví:-)

Nestydím se za to, jako malej jsem chtěl bejt Fanfán…

a taky tu pomocnou ruku na konci mýho ramene…

Možná tato báseň vzbudí vlnu nevole s tím, že je to alkoholu apod., ovšem jedná se o věc, kterou jsem věnovala jednomu pánovi, který mi trošku přiopit povídal o svém životě :D

zivot je boj a ty ho musis vihrat

toto asi nepochopis

tak to někdy vyjde, třeba teď po podvečerním pousmání...

Myslím že toto pochopí tu asi každý :)

jen tak přišla... pár slov, pak úsměv, další písmena a ...

nové i starší

Ty to dokážeš.

22.4.2013 22:37