Ach, co by byl svět prostý žen, než pouhá bezútěšná poušť, čím byl by muž tak okouzlen, až volal by: Jen dál, jen houšť?

Já četl cos, tu náhle zas v mých uších zněl ten músy hlas, a veršíky se ve chvíli do nové básně řadily.

Tak ještě jedno vyznání, když srdce touhou marnou zmírá, snad marné je to volání, však naděje, ta neumírá!

Krásné je snít, když srdce touhou chřadne a ve snu mít, co chybí Ti tak za dne...

Na Nový rok zas músa přišla, když cosi krásného jsem čet', mně hvězda inspirace vyšla, já tuhle píseň složil hned...

Dlouho už jsem sem nedal nějakou něžnou ptákovinku...

pro M., jako vždy

báseň ze srpna...kdy ten cit narostl do skoro nesnesitelna...

který se po 3 měsících vrací zpátky...a ne za mnou...a ne ke mě...

Až se vrátíš...

... zajta je v kalendári a bohužiaľ nasnežilo, dokonca s predstihom... P.S.: Áno, spojenie "tulák po hviezdach" som si požičala od Londona, knihu odporúčam

intertextuální poezie - zuzka navarová, hozier;

https://www.youtube.com/watch?v=FHG2oizTlpY Vzpomínka k nedožitým....

dnes vyznání mé lásce kterou nadevše miluji:)

věnováno M. V.

Takové malé vyznání...

...co k tobě cítím.. ? navždy tě mám v srdci!

Milé kolegyně. Vy, které máte svoji domácnost, tohle jsem měl pro vás nachystané naživo, leč daly jste mi košem, musíte se spokojit s písmenky na monitoru.

Já kdesi psal jsem jako žena v reakci na to, co jsem čet´, jako muž veršovala žena v komentech, zde má odpověď...