......tahle už je psaná dávno .....

poslepu

...............

vlastně... je to... pořád to samý... Věnováno.

......psaná jednu prosincovou noc ....

Tahle báseň vznikla před lety na kurzu angličtiny, když učitel jako každý rok, vyprávěl o anglických vánocích, stejnými slovy jako loni, a diktoval stejný recept na vánoční pudink - chudý i bohatší...

26.1.2007 ... lepší nevědět ... než vědět ...

....i když už je dneska všechno jinak ....

Kamarádka z literu, co píše i tady, se mi jednou při výměně vzkazů vyprovokované jejím krásným komentem, pochlubila, že právě napsala novou báseň. Já k ní obratem složil jinou, takovou tu mužskou verzi, a ješitně se s ní pochlubil / to je ta první část/ a pak, když jsem si četl tu její i s anotací, přidal jsem ještě jednu variantu, je pod *****. To vše jen díky té jedné, krásné a inspirující, kde hrdinka měla také jen jednu rukavici! To se mi tak líbilo, že i já to použil.../ A to jsem chvíli před tím byl úplně dutý a neschopný dát dohromady ani dva verše!/;o) A já jí teď tedy moc děkuji...

Každý by měl být věrný svému vlastnímu tempu...aneb: Vše má svůj správný čas!

...nahoru a dolů... ale stehy nejsou věčné...

Myslím, že to je férová nabídka...8-o)))

.....a byla jsem to já , kdo to vycítil jako první ......

pidi miniaturka k záležitosti z loňského léta.....

O růži citů...

... taková ... no prostě taková ...