|
„Tak nech už toho…už mě to unavuje. Donekonečna se hádat. Copak nevidíš, jak tím trpím,“ řekla a další kapky slané vody se jí spustily z těch jejich kaštanových očí.
Zdědila je po otci.
Stejně jako tu svou horlivost a přílišnou upřímnost.
Ani nevěděl, co na ní kdysi miloval více.
Teď však byla otázka jiná.
Miluji ji ještě vůbec…?
|
|
Tentokrát v češtině.
|
|
/když jsi v tísni řekni to písni/
|
|
Vážně to tak má být?
|
|
Vyvedení z naivity... Verum
|
|
pátrejme, zkoumejme, objevujme a hlavně mějme se rádi...("peace!";))
|
|
Asi jediný sonet, ktorý som "vysypal z rukávu" na jedno posedenie. Je dosť možné, že ho časom trochu prerobím...
|
|
Zas...to na mě přišlo...promiň...
|
|
Nečekej, že někde bude líp, že někde bude ráj...
|
|
Angl. báseň. Prvá báseň o milování.
|
|
Ne bez lásky se nedá žít, stále hledáme až konečně najdeme.
|
|
Starší
|
|
Nechci, ale musím jít dál.
|
|
Kapku morbidní...ale co!
|
|
pokus o cosi na téma bílá...a rozhodně se nejedná o poučnou báseň upozorňující na ekologické problémy..
|