Snad je to prostředím, kde jsem žil a které mne ovlivnilo, nedokážu se ubránit potřebě používat jistá slova...

Néé, no už zase je to psaný jako noční(k). Prostě neumím psát nic v čem se objevuje den...už zase ten měsíc... je to slepenice matlanice několika lidí a několika mých altereg...

Bohužel jsem toto období prožila, naštěstí je to už dáávno ...

Ach ty vzkazy v bezdrátovejch světech..

zase poprvé, a asi po stopadesáté ....ničí to.

Při psaní jsem byla velmi rozčarovaná

Je to spíš takový pásmo, než klasická básnička. Na to, že mi dávno neni 15, dost patetická, ale zase poctivě odžitá a pěkně bolestínsky popsana:-)...

při koncertě Jamese Harriese, převedeno do ženské osoby, spjaté se mnou, cítí. třeba si ji pusťte ke čtení http://www.youtube.com/watch?v=x-t6yoCutaw&feature=related

Včera jsem si jel kolem pracáku nakoupit cigára...

Není důležitý jak kdo vypadá, ale jakej je uvnitř. A taky je podstatný, co má kdo v srdci a v hlavě a ne na účtu v bance... Jako ten, co nemá nic a přece má mnohem víc... Je to ten Pepík z Nemanic !

láska

Nestojí za moc, ale je pro strýčka, který byl jako bratr, nebo otec a kterého jsem měla moc ráda.