o lidech, co se nikdy nemůžou ztratit

Složil jsem si vlastní text na melodii písně "Život je pro mne obnošená vesta..."

Doufám že to bude z básně znát, ale mělo by to být o rozchodu, spíš nuceném, než chtěném...

berme to jako záminku...

poeticka koláž o tymiánové zmrzlině, houpacím koníkovi, cukrové vatě, a to vše šmrncnuté lehce napěněnou lítosti z opětovného setkání s jednou dívkou, které dopadlo ještě hůře, než to první

Vzpomínka na událost před několika lety.... =)

zase po delší době strávené pouze u povídek jedna básnička :-) taková pocitovka

stručný výkřik, možná trošku obyčejný, stejně jako já :) za jakékoli komentáře budu velmi vděčná :)

Báseň jsem věnoval do památníku své starší dceři Jitce v roce 1973, kdy jí bylo osm let a ráda si hrála na princezny a víly...

Asi je to pekný shit, beztak by som bol rád za nejaký príspevok, radu. Snažil som sa teda o zvukomaľbu, zapisoval som svoje dojmy, s tymi... prízvučnými a neprízvučnými slabikami som sa moc nezaoberal, takže tak...