|
Slova dál plynou a tvoje kroky odezněly. Čí je to vinou...? Ať láska nás nerozdělí... 14.11.2005
|
|
Speciální poděkování nejstrakatějšímu z psanců.
|
|
vzhlížím ke své hvězdě...
|
|
Pozdě, ale přece...
|
|
zajímá vás jak se rodí hvězdy?
|
|
Pro celej svět jedno velký objetí... Za to jak daleko teď máme do dětí...
|
|
myslím, že každý se takhle už někdy cítil...syndrom absolutního vyhoření, nejbližší člověk na zabití...ale přesto skvěle...
|
|
ze série Ncd - část 2. -přání
|
|
ačkoliv, možná zůstanu, na kávu a sacher...
|
|
o pocitu...
|
|
...něco o krizi středního věku...
|
|
Srandovní básnička o ženě,která nesnesla svého muže.
|