Pro jednu známost, co známostí nebyla, a málem mě zabila. (a předtím mě samozřejmně svedla.) :)

(sou musi pokracovat..)

Trochu dost přeslazená písnička. A jako báseň celkem nerytmická. Ale musel jsem si ji napsat. Nedávno mi po jednom rozhovoru došlo, jak neskutečné mám štěstí, že mě přes moji lenost, sobeckost, neschopnost, nespolehlivost a nesvědomitost, nejkrásnější z múz, Euterpé, pořád ještě nezatratila. Nevím proč. Zaslouží si lepší zacházení. /rychlonahrávka v práci/

všem "Psancům"!

(všem mým spřízněným duším)

Podivné jsou cesty inspirace! Louskám si tu úvodní díl "Písně ohně a ledu" (Hru o trůny) a tu mi má Músa náhle přihrála tenhle text, který se snad dá i zpívat...

Aj, tak zase máme druhou ranní a já si hraju na navštívenou múzou:) Pravdou je, že mi tady tak maximálně straší můra a navíc k tomu ve věži:) Ale copak si můžu pomoct? PS:díky , pane Bachu - za útěchu

Mohou se do sebe zamilovat dvě ticha?

Pohřeb jedné velké lásky?

Ze sbírky: "In Vino Veritas"

Tak Madam nedělejte piču, jinak se do vás nedostanu

zamyšlení... snění... - nasáklé dušemi zbloudilými...

Co je mrtvý, nežije.

Poklona bylinkáře nad rostlinou-nejen.