Nediv se, že jsi to právě ty, a řekni něco...

Vždy jsem byl klidný, ale to se mění a minulost se kterou jsem se vyrovnal mě chytá do spárů a šeptá, že je tady a bude mi mlžit mysl co to jen pujde... Místo nedůvěry a důvěry vidím nedůvěru a naivitu

aneb někdy se prostě musíme rozhodnout.

Příběh dvou přátel, kteří zjistili co k sobě cítí příliš pozdě... "...Bylo pro něho strašné těžké jí neodpovídat, ale nechtěl, aby se kvůli němu trápila. Myslel, že takhle na něho zapomene snáz. Ale teď byl rád, že tu byla. Cítil se strašně a potřeboval někoho, kdo by ho podporoval..."

je opravdu moje....

Možná, že počáteční písmena každého řádku skrývají tajemství..

Titulní - 2009

jen kdyby z toho někdy nešel takový strach:)

... ale tak snadné to opravdu není ...

Psáno těžkým hrotem

nicota

...