Posílám zprávu 27.10. co může zlomit vaz./// - vzpomínka, kterou jsem nikdy nezvěčnila a chci. (You)

Jak v životě konáš, ve smrti pak poznáš.

"...do not come to heaven, do not bother coming.."

Adam Frey začne vídat zářící postavy, podivná světla a dveře vedoucí na místo, kam žádný živý člověk nemá vstoupit. Sám přitom netuší, zda má změnit svět, zachránit ho — nebo otevřít něco, co mělo navždy zůstat zavřené.

Provinila se tím že je vzácná a tak jí zavřely na doživotí. Jen pamětníci si ji pamatují.

Fádní název ke včerejšímu dílu, které jsem sem ani nechtěl dát. Jenže mám v sobě půlku šampusu od Michlovského a dva paňáky tequilly vlastnoručně propašované. A už se mi to líbí víc. Klasické střídání rádoby vyšších obrazů s dnem života. Fabulace. Zítra je jeden z dní, kdy se mi do lesa nechce, bude vedro od rána, hadry pod Domažlicemi, před pěti lety holina, co tam bude teď? Já, zrzka a Saša od Uralu, ani pánové už tuhle práci nezvládaj. Nebaví je hledat dřeviny, určovat druh poškození, měřit výšky, tloušťky, nevím. Chlapi jsou prostě líný kundy. No a pak ještě dvě plochy, jedna ve vypečeným podrostním okraji lesa, poslední snad bude "normální" les, borovičky, ve kterých se dá chodit. V úterý to utnu brzy a půjdu na Odysseu jen kvůli názvu. Recenze nečtu. Když jsem letěl do Indie, tak jsem ani nevěděl, že existuje nějakej Tádž Mahál. Byl krásnej, ale Himaláj mnohem víc, sorry lidi.

Nemají to lehké.

...

Experimentální fantasy román psaný s podporou umělé inteligence. Na přípravu na poslední zkoušku se dvojčata rozdělí. Vamesa hledá uvědomění v knihách a v kuchyni.

"...but I can't help the feeling, i could blow through the ceiling..."