Báseň zachycuje procházku přírodou za východu slunce. Z tohoto skutečného světa se lyrický subjekt vydává i na cestu do svého vnitřního světa.

O tom, co dnes zůstává po mrtvých.

I on mlčel, i on předstíral, že bolest neexistuje. Ale bylo to správné?

Velmi těžko zachytitelný stav. Nedokážu to úplně. Ale pokouším se.

Zase jeden rispet.

Miluji ten pocit, když mám nějakou vizi a pak zjistím, že už to existuje. Jakoby to človek chytal odkudsi z kolektivního nevědomí. Tak mě teď nadchlo kintsugi z japonského umění a filozofie, byť pro báseň funguje spíš jako metafora.

Nepodceňujte manželky.

Můj soutěžní pokus na libres na téma PROKLETÍ. Inspirováno vzpomínkou na koncert PF k uctění památky Karla Zicha...