Tento příběh je založen na neskutečných událostech. Podobnost postav je čistě na piču.

Vůbec netuším, jak na to budete reagovat... Šla jsem v noci kolem kostela za velkolepé bouřky, sedla jsem si na obrubník a v dešti stvořila cosi ..

Je to tak asi rok nazpět, kdy v jednom malém baru na benešovském nádraží všem žíznivým bratrům nalévala sestra životodárné tekutiny. To se to pilo, až se někdy i přepilo... Žel už tam není. Vzpomínám s láskou. Takže pro Tebe, Kamilko. A taky pro všechny padlé bratry...

Pardon za velká písmena, autokorekce telefonu

155 - ale nevolejte, dneska nemá službu

23.12.2013 15:16

..Pravdivá a bolestná báseň..

...nehledejte rýmy..neb kde nic není ani kritik nenajde...

...

Budu pokračovat ve vkládání starších básniček do sbírek,některé už tady byly,ať v tom svém básnickém maglajzu mám trochu přehled..:-)

omluvte gramatiku a mé zvláštní pseudo-umělecké projevy/prostředky Hodně štěstí při čtení přeje Sid