|
Z cyklu ironických glos o životě
|
|
... už dlhšie mi to nepíše... :(
|
|
tak mě napadla modifikace jednoho přísloví
|
|
Bojíte se bouřek? Nemusíte.
|
|
Když víte, že jistého člověka už nemůžete míti rád, ale jakmile ho znovu potkáte, tak spadnete do toho až po uši... A pak ta tvrdá rána, když znovu odchází... A každý už má svůj život.
|
|
reakce na jednu kauzu. Věnováno oběti lidského Zla.
|
|
být opojený unávou.
|
|
jen takový povzdech...
|
|
Šuplíkovka z vlakového nádraží, doslova
|
|
Chtela bych napsat neco víc, ale pokazdy nemam slova. Takze jen takhle ..
|