Bála jsem se, aby se z toho na začátku nestala úvaha :D Dlouho jsem nepsala, tak jsem teď taková rozjetá :D

Dobrodruzi se nechtěně dostali do obří podzemní pevnosti, odkud již dlouho nikdo nevyšel živ. Podaří se jim dostat přes všechny nástrahy z podzemní pevnosti?

Dylan poodhalí Juditě původ svého stavu. Mluví však (celou) pravdu?

Prosím nevšímejte si gramatických chyb (opravdu umím češtinu i gramatiku) není prostě čas to kontrolovat :) děkuji za pochopení ;)

Trocha akce nezaškodí. Na tuhle kapitolu jsem opět pyšná :) jedna z těch přelomových ;)

Kapitola věnována elfce Lilianě ze severních Beskyd k narozeninám o Valentýnu, jež musela prožít prodejem mrtvých květin.

Ještě pořád není konec :)

Žádný vrchní neměl rád, aby někdo z jeho podřízených věděl, jak se pohybuje částka spropitného, a už vůbec ne jak s ní zachází.

***

Ono to prostě jde samo :) Fňuk..málem jsem brečela sama, když jsem to psala...:/

Němcovy si našly, co kritizovat.

Pro Melkora

Pradědečkův sklep

Bylo to jako když se blíží bouře. Je vedro, dusno, pomalu se zatahuje obloha, najednou zahřmí, zableskne se a déšť spadne jako deka, která dusí vláhou a zároveň vysvobozením, že se snad deštěm ochladí.

Oltář a nůž...

větu, kterou vysloví král Iver lze přeložit (aspoň doufám) jako „Prostřednictvím této temné noci dej nám zjistit pravdu skrývající se v našich snech.“

Co jsou to za lidi? A kde je vždy ten zbytek? Proč zakládáme večeře pro čtyřicet lidí a vrátí se jich šest? Vysvětlení bylo velice jednoduché.

Když jsme opět jeli na chatu, Pavel se tvářil tajemně a že má pro mě překvapení. Byla jsem zvědavá, co to bude tentokrát, jeho překvapení byla vždy jako bomba.