Kapitola 5 ...asi takhle by to mělo správně vypadat (ještě chybí odsazení prvních řádků, ale to by bylo na dlouho)

poznámka autora: tuto kapitolu není vhodné číst dětem před spaním...

„Tak poslouchej, Mikyho ti nikdy nedám, jasné! A teď odsud zmiz! A vy děti, okamžitě domů, všichni, hned!“ Vztek a slzy se mísily dohromady.

Kapitola o vztahu Melanie Navrátil a Mili. Slibuji, že další kapitoly už tak romantické nebudou.

Kapitola 4

Na začátek je asi nutné zmínit, že píšu pro radost svojí a několika mála dalších lidí, takže žádné veledílo prosím nečekejte, ale za jakýkoli názor budu moc vděčná. Pokud je to možné, přeji příjemné čtení :)

Dovolim si zkusit vlozit muj sci-fi roman na pokracovani. Prosim, pokuste se predevsim pres tuto prvni kapitolu prenest a zkuste cele dilo neodsoudit hned po precteni prvnich nekolika radku. Jsou ponekud klisoidni, ale verim a doufam, ze pribeh ma co nabidnout. Pripadnou kritiku na me sypte horem dolem, ale prosim, berte na vedomi, ze ne vzdy musim brat nazor ctenare jako ten jediny spravny a ze nekdy si zkratka stojim za tim, jak pisu. Dobre se bavte.

Vím, je to šílenost, jet v noci sto padesát kilometrů, a navíc jsem pila.

"Znovu milovat znamená,že se srdce vysmívá rozumu." Théodore de Banville. "Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu." E.A.Poe

Po dlouhé pauze... snad si ještě někdo vzpomene :-)

***

Kapitola 3

Nechtěla jsem nic slyšet, a už vůbec nic řešit. Chtěla jsem jenom využít každé chvilky, kterou budeme moci strávit spolu. Možná naposledy.

Tam trůnila brýlatá, stará snad i panna, pokladní. Byla ošklivá, a ještě hůř se tvářila. Tak nevím, jestli jsem chtěla zrovna tohle.

Viola a oči pratety Kateřiny...