Spíš krátké zamyšlení formou povídky. Zachycení okamžiku, hledání odpovědí...

Nechci tím nikoho pohoršit, ani urazit a velmi mě zajímají vaše reakce ;)

Z povídkové úvahy: "Zpověď věřícího ateisty"

Ona je umělkyně. Kreslí obrazy, které se úspěšně prodávají po celém světě. Ovšem inspirace po čase opadne. Ona má sen. Sen o někom nádherném. O něm kdo ji zvládne změnit svět. O někom na koho musí myslet každý den. Díky němu opět získá inspiraci. Ovšem co se stane, když zjistí, že on není sen ale skutečný muž?

Z povídkové úvahy: "Zpověď věřícího ateisty"

Pokračování Somewhere out of this world. Doufám, že se bude líbit. Ještě to rozhodně není poslední kapitola, ale dostáváme se o kousek dál...

nahlédnutí do mé duše...

Vzdálená budoucnost, avšak přesto blízká naší současnosti. Vždyť čeho se bojíme? Sami sebe? Ne? Tak čeho? Toho co bylo? Pochybuji. Co je? Co bude? Možná.

Nejdříve byla slepice nebo vejce, dělá se lék před nemocí?

„Je nejisté, kde tě čeká smrt, a tak ji očekávej všude.“ (Seneca - římský filozof a básník)

Nepříliš historická povídka