Básničku jsem napsal pro parte, když mi zemřela babička. Dnes by oslavila 78. narozeniny. Odkládám si ji sem jako památku.

Jedna z mých básní z roku 2019 napsaná pro mou rozpracovanou knihu "Povídky a básničky". Rozhodl jsem se, že ji zde zveřejním, tak snad se vám bude líbit.

Prostě někdy je člověku neveselo.

V každé lži je pravda, v každé pravdě lež.Osvoboditel je okupant a okupant je osvoboditel.

Čtyři stěny, moře času a žádný život...

dopis do jiného světa, na který mám jen jednu vzpomínku

Nečekejte něžnou poezii o mateřství, ale to nejtemnější, co v sobě žena-matka může objevit, i když stále jedná z lásky, laskavosti a nesobeckosti. Báseň je surová, upřímná. Žádná pohádka. Psáno pro všechny ženy, které byly matkami jen na chvíli, nebo navždycky, ale potichu. I pro všechny ostatní, aby mohli lépe pochopit. Uvidíte sami, co ve vás zanechá.