Všechno v životě třech mladých lidí vypadalo skvěle. Ach, to ano, vypadalo. To se změnilo, když jeden z nich, jednoho rána zmizel. A nikdo krom jeho bratra a přítelkyně, si nepamatoval jeho existenci.

Pokračování satirického odlehčení současné české situace. Digitální psi jsou chudácí, hledají se zájemci o repelent, vláda usilovně uvolňuje opatření, cestovní kanceláře vyměňují poukázky a mikrostát se těší na prázdniny.

Nikdy nevieš čo sa môže stať, keď pracuješ nadčas.

Člověk by nevěřil, co dokáže zažít za dvacet minut než se z práce dostane domů

Malá a zrzavá, s obličejem plným pih a duší prolezlou skrz na skrz. S otevřeným srdcem, které věnovala. Ale mělo by to snad znamenat, že s ním měla věnovat i své tělo? Nejspíš mělo, ale - znamenalo?

Říkal/a jsem si, že bych měl/a napsat zase jednou něco normálního, tak sem vkládám zlý sen, který se mi zdál. (Ale není to něco, co bych chtěl/a. Navíc je tam dost nesmyslů...)

Cílem díla rozhodně není vyvolávat v někom vášně. Respektuji názory ostatních. Nadsázka při čtení jedině pomůže, každopádně pokud se k dílu vyjádříte, ocením to.

Pokus o rozvedení povídky.

Většinu svého života se věnuji psaní hudebních textů, což považuji za velmi těžkou poetickou odnož. Nedávno jsem se ovšem dopustil svatokrádeže v podobě téhle povídky. Snad tímto svým počinem nikoho z vás neurazím.

Všechno v životě třech mladých lidí vypadalo skvěle. Ach, to ano, vypadalo. To se změnilo, když jeden z nich, jednoho rána zmizel. A nikdo krom jeho bratra a přítelkyně, si nepamatoval jeho existenci.

Když bůh zpívá a kanec ryčí

Sci-fi povídka ve formě blogového zápisku, k zamyšlení o tom, jak nové technologie mění společnost a částečně také o tom, jak se s tím lidé vyrovnávají. Štítky: sci-fi; rok 2063; bloger; čtyři ruce; ze života; plastická chirurgie; fyzioterapie; staré dobré časy.

Protože podstatný nakonec asi není nic.