Příběh o místnosti, muži a jeho špatném dni.

Něco jiného na pokračování. Zatím jsem si vytvořil dvě postavičky k příběhu, který už dlouho přehazuji v hlavě.

Ten dom tam stál už dlhé veky a prinášal mestu, hrôzostrašný plač, utrpenie a strach zo smrti.

trocha alegorie....

Rád pozoruju lidi kolem sebe. Občas si sednu v létě na zahrádku některé z tichých Brněnských kaváren. Dám si kávu nebo pivo a přečtu si noviny. Takové obyčejné, příjemné letní odpoledne.

Tuto povídku jsem skutečně přidal na svůj facebookový profil, kde si ji následně přečetli všichni mí spolužáci... pomohla mi začlenit se :-)

Klid je pryč. Nastává rozjezd spějící ke konci. (23.kapitolou končím).

Parodie na knihu Sebastiána Wortyse „Wesmírný omyl aneb Někde to začít musí“, v níž jsem ani jednou nepoužil/a slovo se základem „vesmír“. Příběh mladého snílka-muže, který se vydává do daleké budoucnosti, aby naplnil smysl svého života zjištěním, jaký to má všechno smysl a jak život vzniknul. (Nepodařilo se mi zparodovat úplně všechno, protože původní kniha je mimořádně obsáhlá. Zjistíte ale, kdo jsou vododělové, jak bude chutnat cementový nápoj, jak vypadá komunistický hypermarket, co chytrý spotřebič neumí, jaké budou vady neokapitalismu, co vznikne spojením komunismu s nomádismem nebo co bude dělat Santa Claus za sto tisíc let! Co byste čekali od parodie na humorné sci-fi? No, vlastně se asi ještě pobavíte...)

Krátká povídka ze života jednoho člověka ze zapadlého města někde na severu Čech.

archív - 19.1.2009 původní anotace: :) myslete si o tom, co chcete, určitě máte pravdu :)

Povídka, kterou už si nikdo nikdy nepřečte.

Po setkání s Šedivcem se Jana vydá do Opusgumy. do lůna španosti...

Věřte mi, každý by se jednou měl podívat na záchytku. Je to zkušenost k nezaplacení. Próza na pokračování..

gangsteři se vracejí domů se suvenýry