Letmý náhled do nově objeveného světa a v ději malý krok vpřed.

Něco mezi povídkou, básní a úvahou.

Krátká povídka o tom, jak osamělý pán našel společnost. (trénujeme to šílené omezení slov na maturitní slohovku :D)

Volné pokračování kapek nevinnosti.

Tentokrát to bude bez kouzel a nadpřirozených bytostí... :D

Kam až může člověka zavést zdánlivě neškodný experiment...

První dokončená povídka ze zatím nejpojmenovaného světa. V jednotlivých povídkách bych čtenáře rád seznámil s jednotlivými národy Světa prostřednictvím krátkých povídek. --- Budu rád za každé hodnocení a komentář

Toto je jedna z mých starších povídek, z dob, kdy se ještě celkem v poklidu dalko procházet po Karlovu mostu. Jen jsem ji po čase trochu upravil. Kdysi v trochu jiné verzi jsem ji měl i na jiném serveru Přeji příjemné čtení. (Rád bych měl v textu více odstavců, ale zatím jsem se nenaučil dobře ovládat zdejší vkládání, tak se omlouvám)

Jedna z mých starších povídek. Vypráví o strachu ze tmy, samoty a zklamání. Nepatří zrovna k nejveselejším.

Příběh se odehrává ve 21.století je o muži jménem Roman který nalezl ve vesnici mrtvolu.

Všechno v životě třech mladých lidí vypadalo skvěle. Ach, to ano, vypadalo. To se změnilo, když jeden z nich, jednoho rána zmizel. A nikdo krom jeho bratra a přítelkyně, si nepamatoval jeho existenci.

Psáno životem.

Ze života.

Příběh.

„Nebýt Jegra s colou, už bych se oběsil na tkaničkách od bot"