Malý skok o čtyři roky do budocnosti...

Císařsklý útočný raketoplán letí do akce proti ohromné bitevní lodi, kterou má zničit.

rok 2100 mnoho světelných let odtud směrem k hvězdě Proxima centauri.

Ubíjí ji ten obyčejný, ukázněný život, a přece ho má docela ráda, to pohodlí jistoty ze známého, neměnného. Stačí ale jeden okamžik a octne se na klouzačce událostí bez šance zabrzdit či změnit směr. A v tom okamžiku začíná tahle povídka. Z počátku lehkomyslná a povrchní, časem přinášející vážnější téma a temnější atmosféru. Nestojí na logice, i když se o to pokouší, spíš přináší nálady a pocity. Doufám, že se vám bude líbit.

povidam si se sebou. spis pisu.

Po necelém přečtení Asimovovy Nadace jsem se rozhodl napsat jakýsi prolog k možnému budoucímu něčemu. Je to spíš takový kousek na ukrácení chvíle.

.. nedávno jsem našla v jedné knížce založený papír s touhle povídkou, kterou jsem napsala asi ještě na střední :)) tak vám ji sem bez úprav vkládám, ať máte také něco z mých telecích let :))

Where is my mind? ~mimochodem, taky si všímáte jak "chci" je blbě divný slovo? Zní to tak.

psáno 7.9.2008

Druhá a posledná časť, veľmi prosím o všetky komentáre! (zlé či dobré)

Nevšední víkend hajného Patočky. Taková odlehčená povídka na pobavení.

Tohle je jen cresscendo příběhu. Přijdou jiné zvraty.. Pokud je napíšu...

Jedna z mých starších povídek.

Dant animos vina (víno dodává odvahy)

tak po dlouhé době přidávám další povídku. Je opět vymyšlená, snad se bude líbit.

Hlavní hrdina této povídky prostě nedokázal říci pravdu...