Je to něco mezi povídkou a básní, těžko se mi to zařazuje...No, uvidíte sami:)

...na pokraji ..

Příběh o tom, jak jsem ztratil a nakonec znovu poznal človíčku, na které mi tolik záleží.

Nestává se často, že by se Strážný anděl zamiloval do své svěřenkyně. Spíš se to nestávalo vůbec. Jen jeden z nich se stal výjimkou...

Když jste malí a nemůžete dělat nic.

O hodnotě času, o prchavosti krásných okamžiků, které se ti ztratí dříve než stihneš mrknout a už je nikdy nedoženeš.

[b]Každý člověk má právo na svého trpaslíka![/b]

Bonusová povídka ke Snu s rytířem, tentokrát ale bez nadsázky, bez legrace. Všechno je jednou poprvé a krok, který mladý muž udělal už nejde vzít zpátky. Kde hledat útěchu? Kde hledat pomoc, když je najednou všechno jinak? Věnováno Bosorce.

Napsaná z čirého pocitu, snad smutku, melancholie, nebo já nevím. V autobusu, v 17:10.

.. aneb jak mi bylo, když se její duše přemístila do lepších životních podmínek .. [nebaví vás číst *dlouhé* povídky? Poté Vám radím: "Kašlete na to!."] Už chápu pocity přátel umírajících.. uch..

a již třetí díl...věnování je zas pro Megs. :)

Psala jsem to ve škole, tak to tak prosím berte... Lotty..

Konec...jen delší povídka rozdělená na dvě části:D

Černá minulost jedné rodiny se vrací a přínáší s sebou ještě černější odplatu.

Na svých cestách jsem potkal mnoho lidí a slyšel mnohé příběhy.Dozrál čas abych se o některé s Vámi všemi podělil.Jsou psány perem života a bez příkras,tak jak se stali....