bavi me hrat si se jmeny. proto je opakuju. kdo me zna vi jak se jmenuju a nehleda otazniky kde nejsou. nekdy sem a nekdy nejsem adrianne. a ted?

Po velmi dlouhé době se snad opět navracím ke psaní... K této povídce mě inspiroval jeden podivný sen, který se mi nedávno zdál, a jehož smysl my zůstává ukryt. Toto je tedy svým způsobem jeho převyprávění...

Krátká povídka... o mužích, ženách a homosexuálech.

opustila mě a já tomu nedokázala ubránit.Bolí to a moc.Jenže co mám dělat když ona nechce??Todle je moje starší dílko.Nikdy na tebe nezapomenu.

z cyklu "Velkopopovické mýty a legendy"

Život je nudná rutina a asi ani umírání nebude žádná sranda.

láska a válka, jde to dohromady...?

Před očima se mi zamlžilo, tlukot srdce se zrychlil a dech začal být slyšitelný. Spatřil jsem něco, co by se mohlo nelíbit jenom člověku, který nezná, neví a ani nikdy nepozná co je to krása.

Vkládám opětovně své soutěžní dílo s filmovými hláškami, neb je to jediný způsob, jak ho dostat do sbírky. Kdo to četl číst to nemusí, kdo to nečetl může.

Krátká experimentální povídka, jejíž působivost má být založena na otevřenosti interpretací, mnohoznačnosti a nedořečenosti. Nevím, jak daleko má k metahemeralismu...

Bylas vše, co jsem viděla. Bylas vše, co jsem potřebovala. Již to tak není, je to jinak, ale ~ já to potřebovala napsat. Já to potřebovala ukončit.. Sama v sobě.

Uh? Eh? Původně to celý mělo bejt jinak. Očekávám vaši maximální kritiku, protože si o tom nemyslím nic moc dobrého. ;)

Příběh o tom, jak prožívaná radost povýšila i nad zákon

setkání dívky s panem Senem nebo snad Snem??? Můj svět má hranice, ale je neomezený, dokud nechceš víc. Nesmíš se ptát, nesmíš čekat na příště. Ale jak rád bych jí to slíbil. předchůdce románu snílci

a na který jsem se dívala při psaní téhle povídky. To stačí, nemám ráda oficiálně určený ,,měsíc lásky". Místo toho nám:-* (všem) radši přeju, abychom byli šťastní a měli se rádi pořád..půjde to? :o) Číst mezi řádky povoleno, za předpokladu, že to umíte... jinak radši ne!!! Kritiku beru, nic není bez překážek / víme svoje/...chci zpátky múzu..:-D

Také věříte na svůj "smolný den"? O jednom takovém vypráví tato povídka...

Volně inspirováno písničkou „Marion Lee" od skupiny Greenhorns

Gýč (kýč), klišé a tri kauzy fantastickej literatúry.

Úryvek z povídky "Stínová holka". Napište jestli chcete abych přidala celou povídku.