Motto povídky : Fantazie je místo kde se rodí sny, tak běž a žij svůj sen.

Parodie na knihu Paula Coelha „Veronika se rozhodla zemřít“. Příběh dívky, která se snaží umřít, protože si myslí, že je to snadnější než žít, ale nejde jí to, a medailon několika pacientů luxusního psychiatrického sanatoria, odkud se nikdy nikomu nechtělo utéct, protože v něm vlastně nikdy nebyli skuteční blázni. Až dosud... (Doufám, že jsem se příliš nezpronevěřil/a myšlenkám původního díla, ač v této parodii zcela chybí jeho romantický nádech. Rozhodně není myšlena jako výsměch, knihu Veronika se rozhodla zemřít obdivuji, protože se jí podařilo významně ovlivnit moje názory na normalitu, bláznovství, rodičovskou lásku a Slovinsko. Určitě ji doporučuji k přečtení.)

No comment :) volně navazuje na 3. část.

Domácí násilí, to je postrach dnešní doby. Tahle povídka jej líčí poněkud z jiného pohledu....

Pořád stejně pomalu...

Nejen zádušní mše za minulé dny...snad mezi řádky a snad i určitě sladká píseň pro ty nastávajicí a budoucí:o) ... Věnováno( :-*) vám !! Nepotřebuju múzu, dokud dýchám ...

Horor ve dvou větách ...

Věnováno kamarádovi, který mi svým vyprávěním pomohl překonat partnerskou krizi

Tahle povídka v žádném případě není návodem k použití pro čtenáře. Ale snad zaujme...

...

Potřebovala jsem se vypsat ze svých dekadentních myšlenek.. Poslední dobou se cítím děsně divně, unuděně a hlavně na kulku.. No, je to jen pocit... :3

To je holt život

Žažít zklamání, dále žít jen nadějí... A potom nastane zlom - žít či nežít?.........Nevím, co víc dodat. Snad je to, že je to snad to nejsmutnější, co jsem kdy napsala....../žánrem je to tak trochu i fantasy/

První část :-)

Krátká povídka (možná i miniatura) o tom, co viděly a jaké byly.

Krátká povídka na pobavení.

Vesnický kluk co přijde do metropole a hledá zážitky velkoměsta.

První část

starší dílko, ale pro mne má stále své kouzlo. Není to pro slabší povahy.

Víme, že je to špatné, ale stejně to děláme...