Ta bezmoc, když odejde někdo vám tolik blízký a vy ho stále vidíte před očima, ale nemůžete ho nahmatat. Ta zoufalá beznaděj, která vás obklopí pokaždé, když si uvědomíte, že už se to nikdy nezmění. Že ač vy ho slyšíte, on už vám nikdy neodpoví a neusměje se na vás jinak než ve vašich vzpomínkách. Ta bolest, když si s vámi vaše paměť hraje nemilosrdnou hru a nechá vás tu hroznou skutečnost stále dokola zapomínat a pak si to znovu a znovu uvědomovat jako by se to stalo poprvé. Neumím to zkrátka přijmout za svou realitu, i když vím, že mi nic jiného nezbývá...

Inu, to mrcha už kácí v našem lese...

Lyrická báseň, čili plná emocí i v nemoci.

Po dlouhé době zase jedna hnusná pocitovka.

... co je tisíckrát větší než celá galaxie, to ticho, co leží v příkopu a řve ti v morku kostí...

přísahám, že jsem chtěl napsat něco hezkého

Flagelant - Slovo označuje přívržence exaltovaného asketického hnutí ve středověku, kteří se na veřejnosti bičovali a chtěli tak pohnout své spoluobčany k pokání před nadcházejícím soudem světa. (Z wikipedie)

Kdy, jak?? Toť otázka.....