půlgramáč zasekaný, klokot

prázdné makovice/ nebudou víc duté/ až se neobuté/ vydaj do mozku/ přes hory a doly/ kde to bolí/ bosky na lásce// vysypaně/ schul své dlaně/ sem/ k těm mým// vysvlékaně tvárná/ marnomarná/ až prázdní se vylžou// přijď mi blíž///

Přečtěte si to a pochopíte.

... áno, áno, inšpiroval ma aj film White Oleander...

Naša báseň je viac ako báseň

Je mi uuuplne jedno že to nepochopite ...

..někteří lidé jsou zahleděni jen do sebe a neberou v podtaz jiné, výsledky jiných, trápení jiných..jedním slovem dokáží vše zničit jako domeček z karet...ale stavíme znovu, protože abychom mohli stavět dál, musí ho někdo zničit?

Dnes jsem navštívila diagnosťák a zanechalo to ve mně šílené dojmy a emoce... Kdybych je nedala na papír... neusnu:-)