náhodné setkání s hopijskou babkou

Je vidět, že máme plno šikovných děvčat.

harampádí

Když je chuť.

Brno, hlavní nádraží, vystupujte vpravo ve směru jízdy a dívejte se kam šlapete.

Táto báseň bola písaná viac ako kritika než umelecké dielo. Je to zamyslenie sa nad zabednenosťou dnešnej spoločnosti.

Nechala jsem se unést myšlenkami k zeleným kopcům na severu...kdy už tě za to zatknou?

po ránu bývá šílená,chovejte se k ní proto prosím šetrně a něžně,možná vám za to uvaří čaj

jsme nuly, totální nuly a nulama už zůstanem

Když tak procházím sešity se svou ranou tvorbou, tak s nimi nacházím i některé vzpomínky. Třeba tuhle jsem napsal tenkrát, co mě pochválil Michal Horáček (řekl, že jsem šikovný). Za co že mne pochválil? Za to, že jsem jako pomocný stavební dělník bleskurychle přestříhal plot, který odděloval jeho pozemek od sousedního, jenž údajně značně předražený přikoupil. Podíval jsem se mu do tváře a viděl, že štěstí je krásná věc. I to co se dá za prachy koupit. Ale Bludný Holanďan s tím nemá nic společného, pouze to, že vznikl ve stejný čas, v roce 1991. Je to takový monolog životem znechuceného herce.

názory mužů co jsem posbíral