O těžkých životních situacích...

Podnapilý pokus o poezii. Nejvíc času zabralo opravovat překlepy. Omlouvám se.

Včera jsem tu slavil 10 let na scéně, nikdo mi nepopřál. Byly to dobré časy, každopádně má kariéra se zde uchyluje ke konci, nemá to smysl, žádnej vydavatel mě neoslovil, tady máte jednu klasičtější, kterou jsem teď napsal ve vlaku. Plácejte se vzájemně po zádech. Chtěl jsem tu alespoň trošku udržovat underground, psal jsem sračky, když jsem byl na plech a naopak, ódy z hor. Atd. Ale to je vlastně jedno, co je komu po mně, je nás už sedm miliard.

jen tak no,chtěla bych čekat víc, jen nevím co...

Tato minibásnička vznikla v motorestu na Mohelnickém kopci na cestě do Kutné Hory.

Lidé se bojí až nakonec strach končí zvykem,který nadobro časem zničí vůli cokoli měnit.

..Vždy se najde někdo, kdo nohy podrazí, vždy někdo, kdo rád ze země zvedne...ale ta doba mezitím je čas, kdy si hovime v davu spadenych a přemýšlíme, zapojuje se do písně smutku, jednoduchosti...je složité vstát, ale složité věci jsou důležité :)

Jedná jen tak u kávy...

Den stará poémka, to už je vlastně dost prošlá. Protože dnes už je čas žít jinou báseň. Ale což, na upravování mě nikdy moc neužilo, uložím si jí sem.

Jedna z mých prvotin...