V tak trochu melancholické náladě jsem si pobrukoval Žalmanovu píseň "Dej na hrob můj barevný šál" a náhle mne napadly tyhle verše...

25.9.2012 10:45

Bez mučení přiznávám, že název jsem zaslechl na country rádiu a za kouzelného večera se má fantazie hned rozběhla jak mustang širou prérií...

... nic extra ... ale na to že jsem ji vymýšlel z hlavy jednou cestou od autobusu ...

Tuto báseň jsem napsal hlavně pro svou bývalou přítelkyni, chtěl bych vše vrátit zpět. (Kritiku uvítám)

Má lásko! Myslím na Tebe, ale Tys příliš vzdálená, a tak si tu jen tak pro sebe veršuji a představuji si, co by mohlo být, kdybys teď byla tady!

Valentýna jsem nikdy neslavila, v podstatě ani nikdy nebylo s kým. Teď chci jen lehoučký nádech, takže koupím přáníčko a vepíšu báseň. Myslíte, že se bude líbit? A mimochodem, nemohu za to, že sejmenuje stejně, jako dílo podemnou :))

váhala jsem dlouho, zda ji mám pověsit, nenapsala jsem ji totiž sama..., ale možná někoho potěší, jako mě, když si jo občas znovu přečtu :-)

Když se ženy usmějí na muže,svět se mění a je krásným aspoň na chvíli.

Podivné jsou cesty inspirace! Louskám si tu úvodní díl "Písně ohně a ledu" (Hru o trůny) a tu mi má Músa náhle přihrála tenhle text, který se snad dá i zpívat...

(všem mým spřízněným duším)

Archivní poporodní

A dostal jsi ji smskou, jak poetické, des Grieux.

Když Váš nejlepší přítel.. se mění v něco víc.

http://www.youtube.com/watch?v=C8mlc9zv5Ho