Možná nikdy, možná zítra

Tajemství jsou krásná....

Momentálně prožívám ty nejštastnější chvíle v mém v životě a psát o tom jde uplně samo..:)

Světonázor, feeling...

už zase

našla jsem pár svých pubertálních děl, zde jedno z nich :)

„Tak nech už toho…už mě to unavuje. Donekonečna se hádat. Copak nevidíš, jak tím trpím,“ řekla a další kapky slané vody se jí spustily z těch jejich kaštanových očí. Zdědila je po otci. Stejně jako tu svou horlivost a přílišnou upřímnost. Ani nevěděl, co na ní kdysi miloval více. Teď však byla otázka jiná. Miluji ji ještě vůbec…?

Opravdu jsem dlouho nemohla přijít na vhodný název, ale snad to není tak zlé... :)

......................................................................................................

Zažili jste někdy natolik silnou lásku, že i přes několikanásobné ublížení nejde nenávidět? Nejde se nestarat? Nejde zapomenout? Já jo. Tak tady sedím a píšu báseň nebáseň. A přišla jsem na to, že těch našich 5 let se nevejde ani do příkopu, natož do jedné básně.

Sakra ten ragtimovej rytmus mě poslední dobou nějak chytnul:-)