tak to bylo...a už není =) po jednom inspirativním večeru plným podnětů k zamyšlení a návratu do doby před půl rokem...

Dlouho jsem se rozhodoval, jestli to sem dát - ta básnička už má věru nárok na důchod :-) Ale zjistil jsem, že ji mám strašně rád...

Někdo by se měl už konečně probudit, jedu sem na výlet a ono se pořád spí. Takže se nudim a píšu blbosti.

S kůží na trh... Ta básnička je hodně špatná... Brak z tvůrčí krize... Ae tak co... Je to psaný srdcem...:) Potřebuju prostě jenom podpořit...

...Mat!...uritní...

A opět jedno krásné dílko té, co je i tu mezi námi, ve mně probudilo krásné vzpomínky i představy a spojilo je do veršů...

takže... druhej díl :+) he. no... je to slabší... o dost. ale tak což. žejo. a opět vlastní selffoto:)

propadla jsem všeobecné tendenci psát nechutné valentýnské básničky.

jakmile jsem to cítila a viděla, věděla jsem, že o něm musím napsat...

A něžná provokatérka jistě pochopí!

prosím o jakékoli komentáře MAXIMÁLNÍ kritiku, názory, myšlenky, cokoli...

jedna z mejch nejdelsich basni...rekla bych...

Neboť, to co milenci cítí jeden k druhému v tomto okamžiku není nic jiného, než zbožňování v jeho plném náboženském smyslu a jeho vyvrcholení je téměř doslovně vzájemným vtékáním jejich životů do sebe... Alan Watts, Příroda muž a žena, str. 164