|
Že nějaká žena byla ta osudová, člověk zjistí až když to posere. Ono v podstatě každý je nějak osudový...
|
|
....
|
|
Zkus býti někdy bos, okus na chodidlech kapky ros.
|
|
Ta bezmoc, když odejde někdo vám tolik blízký a vy ho stále vidíte před očima, ale nemůžete ho nahmatat. Ta zoufalá beznaděj, která vás obklopí pokaždé, když si uvědomíte, že už se to nikdy nezmění. Že ač vy ho slyšíte, on už vám nikdy neodpoví a neusměje se na vás jinak než ve vašich vzpomínkách. Ta bolest, když si s vámi vaše paměť hraje nemilosrdnou hru a nechá vás tu hroznou skutečnost stále dokola zapomínat a pak si to znovu a znovu uvědomovat jako by se to stalo poprvé. Neumím to zkrátka přijmout za svou realitu, i když vím, že mi nic jiného nezbývá...
|
|
...
|
|
Inspirováno jinde, ne z mé zkušenosti, ne z mého života, je to takové smutné vcítění. :(
|