Básně nemusím, občas si nějakou napíšu. Málokdy publikuji. Nejsem dobrý básník. Po víc jak roce jsem zase vzal klávesnici do ruky a něco sesmolil. Název byl jen náhodně vymyšlen. Teď když o tom tak přemýšlím, když ho člověk v textu moc hledá, nakonec ho třeba i najde. Strašně rád text zarovnávám vlevo. Neberte mi to prosím.

..mám kamarádku, jež má cenu zlata.. Upřímná, skvělá, vtipná, prdlá, milující ikdyž náladová. Chtěla bych vyobrazit všední dny v práci, jež vykreslují srdce i náladu, když spolu blbneme a tak nějak přežíváme.. :)

vítám veškerou kritiku a rady :-) (Někdy se čas strašně vleče a nejvíc ten, který je zalíván slzami)

Bylo by dobré umět psát expresionistické básně.

Jedná se o druhou báseň ze sbírky *Odhalena... nakonec*, kde zkouším nový směr v psaní. Budu ráda za komentáře. Děkuji.