HAIKU

nic nevzdávám...

Nejsem opilý, ani nic takového, jen jsem ze začátku poskládal pár vět, které tu různě ležely na stole. Myslím, že se to pak slušně rozjede. A pak to podělám jako každou báseň, ze které by možná i něco mohlo být. Hezký den!

Anděli...mluvím k tobě...

co střeží havrani jednoocí

... neveselé Velikonoce

ta energie co chybí je ta, kterou tě miluju.

Je to tak...

pro dva samuraje... ;)

Nikdy už Tě nebudu chtít zpátky, ale vždy o Tobě budu vědět.

...

Nevim, zda je to basen... a nevim, jestli se to stalo... ale kdybych mohla... byla bych prorokem...

Dnes mne čísi báseň donutila zamyslet se nad tím, kolik věcí bereme jako samozřejmost, ač tak samozřejmé nejsou a vyžadují mnoho lásky i úsilí druhých lidí, nám třeba zcela neznámých! A tak, uprostřed zimy, s namazaným krajícem čerstvého voňavého chleba, se můj duch přenesl do času žní a já píšu pár veršů k oslavě toho, co se oprávněně nazývá "Boží dárek"!

...

Jaro je tu, co dělat s tím? Jenom si tady trošku sním...