A opět je zpátky váš polooblíbený autor s dávkou svých prý extravagantních nevyžádaných projevů, tučně protkanou autoiluzionistickou pseudosugescí jasně evokující naprostý nedostatek asociací, spiklenecké šeptání o ničem, nimrání se v zárodku prokládané výkřiky o brzkém konci vesmírů. Ponurý lokální sarkazmus prošitý netrpělivou notou místy až teatrálně nesmyslné upřímnosti.

... život je hra

specialita dne.

Borůvka mne přemluvila, abych sem něco zkusil dát. Děkuji jí za dovolení, důvěru a možnost. MichalP

Cca po litru a čtvrt španělského lomcováku, nehledejte v tom nic hlubokého, ani už pořádně nevim, co jsem tam psal...

vždy se zjeví, nikdy nezklame a pak ráno zas zmizí a já musím na ní zas do večera čekat ..... V osamění denním

je mi smutno, za chvílema Tvýho loučení...

Inspirováno obrázkem z africké savany...

všecny Vás očipuji...další kvikot z brigošky