Čtu Temnou věž od S. Kinga.

Minulost- jakoby mi nedala spát a hlásila se o slovo každym dnem, hlasitěji a s čím dál větší silou... ale ono to zas přejde...

Básnička psaná původně jako drabble

ze zimy do zimy s ponožkami teplými

S léty přicházejí mnohá porozumění nuancím našich let ve škamnách školičky Velkého profesora a my potom pomalounku začínáme vnímat „les“ za tím „stromem“…

prijde mi to jak moje prvni "basnicka"...po strasne dlouhe dobe sem "neco" stvorila...prijdu si posledni dobou zvlastne...nejak sve pocity nepobiram..nebo je neumim vyjadrit..

právě toto zrovinka cítím...

životem kráčím, pak dojdu až na kraj světa

a nejsou modrý, i když jeden čas chtěly být

celkem dlouhá doba. inspirovala mě malvína, rozvázala ta zamotaná slova. jako vždy. moje sedmikráska. vždycky záchraná ruka. setkání u Myšáka a to její obejmutí, které zahání všechno černý v hlavě. miluju.*

Můj sladký anděli Samaeli

???