ale až na konci

Jak upřímní dokážou být... Když jednou ztratím... Mám jistotu, že o Vánocích se o nich dovím... A pak... Pak rok zase nic... Je to inspirováno jednou smskou... Která vzbudila výčitky a smutek... Ale stejně... Jen veselé mohou být - přál vám snad někdo něco jiného? Ne...

možná jen unavená životem a tím vším...

Pocitová báseň...ne, tohle nejde vynutit...;)

Niceland, Damien Rice, zamilovanost, ženskost, bouře a vzduch, chtíč, vnímání.

...Trocha zvědavosti, trocha stýskání...určitě znáte- dlouhé prohlídky stropu a přemýšlení nad nesmrtelností chrousta;-D aneb...nechci vidět do vzdálené budoucnosti...chci žít přítomností...PS: a mít tě v srdci;-*...(další báseň do šuplíku...) ...věnováno...

Smutku se někdy nelze vyhnout... Ale aspoň se z něj lze nějak zkusit vypsat... Výkřik do tmy... (Pozn. V roce 2016 byla poupravena.)

tohle období není literárně šťastné...

už jste se někdy pokoušeli políbit přes zamlžené sklo?...:-)

koncert HIM v Praze se mimořádně vydařil...i noc...s pugetem žlutých tulipánů a sklenicí vína;-D...v takovou noc se prostě spát nechodí...

Jubilejní třicátá, snad se bude líbit:-) Trochu "studenější" variace na známé téma, s věnováním bez věnování... Měla jsem tendenci, psát ji pořád donekonečna. Proto těch pár teček na konci; za nimi může být cokoli...

Máme rádi zvířata ....

HAIKU

...

K čemu je všechno trápení, když osud stejně nezměníš? Raději hledej souznění s tím, kdo již na Tě čeká již!

Ani neviem, ako dlho som tu nebol... nemal som tvorivú náladu a tak... no dnes sa mi dáko zachcelo písať, trochu inak než som zvykol. Haiku som predtým moc nepísal, ale nedávno sa mi dostalo do ruky Hahaiku od Jána Štrassera. Asi mám novú obľúbenú formu.