tak to bylo...a už není =) po jednom inspirativním večeru plným podnětů k zamyšlení a návratu do doby před půl rokem...

Bezrozměrný verš.

...Když odcházím před soumrakem, kvůli týmovýmu snažení a třesu dlaní bez svobody -obcházíš mě a já odvracím hlavu- s nataženou rukou čekám na zázrak céčkovýho měsíce -couvá a tak nevidí před sebe-

...

= dnes =

Opět jedna ze starších....Je to doznání dívce, která ho nikdy nečetla a nikdy číst nebude. Trefnější by bylo napsat smutné doznání. E

Napsáno v lednu, kdy jsem pro něj láskou hořela.

...

Muž píše své bývalé milence. Je mu smutno. Už delší dobu spolu nic neměli. Nedokáže se zamilovat do jiné. Ovšem své milence nabízí jen to co spolu prožívali a poukazuje, že není připraven se usadit.

Matematika je nekonečná inspirace. I když matikář by mi to asi otloukl o hlavu. Jsou lidé, se kterými jsem rovnoběžka, i když bych si možná přála být něčím jiným. Tak třeba v tom nebi......

Z pohledu dětských očí...

jak pro koho ...

Ze sbírky: "In Vino Veritas"

..na přání..