Ráda bych jednou zažila svět, kde nezastřelí vás pro pár vět a skutků ve jménu sebe sama.

Toto se jednou stalo když můj synek-teď už osmnáctiletý-měl asi dva-tři roky,dětské spontánní výšplechty jsou často originální.. Toto je poslední říkanka na humornou notu-mám jich ještě dost,ale myslím že měně je někdy více,tak snad někdy později..:-)

(už jen proto mi to asi chybí)

přiznejme si to sami, není vám jich někdy líto?

Moje prvni haiku, snad je, jak ma byt :)

...

jsem trapná a taky jsem se nechala inspirovat Malováním do srdce a Manifestem Masochismu

chtěla jsem ji zařadit...jenže bych to určitě zařadila špatně...tak jí radši nechám tam kde je...

Po tak romantickém dni říci sbohem... Nesnáším loučení!

Další báseň stvořená mnou, v parném horku a nudě. Seděla jsem na balkóně, a psala, psala, a psala, až jsem stvořila toto.

...protože by to ztratilo to, čemu se říká kouzlo (dvě básničky v sobě a vše s pravdivým základem)