Jedna z mých nejstarších šuplíkových záležitostí....Tenkrát jsem to tak cítil. E

A čas se sype... (Možná jen výkřik do tmy, za pokus nic nedám.)

Víte jaké to je, když někoho políbíte naposled?

Jedna starší, kterou jsem již považoval za ztracenou.

Snad mě za to neukamenujete :)

moje první básnička, tak pět let stará:-)

...všechno je proti mně...i moje vlastní pocity, moje sny a iluze, protože pořád je tam trocha naděje a vzpomínek na to, že jsem byla milovaná a zamilovaná...člověk by se mlátil do zdi...! (berte to spíš jako emocionální výkřik, protože uvnitř, uvnitř křičím...)

krátké situační veršíky:-)

...

je velmi smutná ale fakt bomba