1.1. 04:05 Vkládám poslední sračku napsanou pár vteřin před usnutím, bez úprav, z mobilu a tím končím s psanci. Sbohem. Jasný, rozsekej to, doplň interpunkci, dej to do kurzívy a zvětši písmo, zarovnej na střed, doplň na konce řádků nějaké ty podobně znějící slova, vybodni se na obsah, stačí, když budeš psát o své samotě mezi sedmi miliardami lidí, hlavně aby se dal rozeznat pětioký trochej, elá hop a je z toho báseň.

Jen tak jsem před týdnem vzpomínal. Neshnije v mobilu, ale na psancích.

moucha ve zvonu

more

Skoro jak od Karla Klostermana (vím, že píše o Šumavě, ale ještě jsem se k němu nedostal, četl jste ho někdo? Napsal fakt kvanta tlustých knih. XX řekla, že jeho tvorba bude beztak na jedno brdo. Sympaťák je John Kennedy Toole, autor jediné knihy Spolčení hlupců, jenž spáchal ve svém autě sebevraždu, protože mu tu knihu nechtěli vydat. (Zavedl si do auta hadici z výfuku). Je to o prodavači párků. No a teď už jsem zabloudil uprostřed anotace. Přes všechny Čechy, Amíky, Francouze atd. jsem si tu včera vypůjčil Zločin a trest od Dostojevskiho, už na druhé straně jsem se začal smát, takže pohoda kniha, jeho skeletuálně laděný milostný příběh Uražení a ponížení jsem odložil asi tak po šedesáté stránce, mám to "doma" (viz, Puerova improvizace 64, to je fajn čtení, doporučuji, náladou mi to připomíná hlavní postavu z Hrabalových Harlekýnových milónů, taky ráda chodila alejí, byla to důchodkyně co se poblila z toho jak jí nasadili umělý chrup, no a tato kniha mi také "doma" leží nedočtena.)). Ztratil jsem se v závorkách.

Počteníčko na víkend.

zmrzlina ze zlína ukápla ti do klína

strupatým strunám