Fádní název ke včerejšímu dílu, které jsem sem ani nechtěl dát. Jenže mám v sobě půlku šampusu od Michlovského a dva paňáky tequilly vlastnoručně propašované. A už se mi to líbí víc. Klasické střídání rádoby vyšších obrazů s dnem života. Fabulace. Zítra je jeden z dní, kdy se mi do lesa nechce, bude vedro od rána, hadry pod Domažlicemi, před pěti lety holina, co tam bude teď? Já, zrzka a Saša od Uralu, ani pánové už tuhle práci nezvládaj. Nebaví je hledat dřeviny, určovat druh poškození, měřit výšky, tloušťky, nevím. Chlapi jsou prostě líný kundy. No a pak ještě dvě plochy, jedna ve vypečeným podrostním okraji lesa, poslední snad bude "normální" les, borovičky, ve kterých se dá chodit. V úterý to utnu brzy a půjdu na Odysseu jen kvůli názvu. Recenze nečtu. Když jsem letěl do Indie, tak jsem ani nevěděl, že existuje nějakej Tádž Mahál. Byl krásnej, ale Himaláj mnohem víc, sorry lidi.

kecy pro otrlé

Mělo se to jmenovat Zima jde z hor II., jelikož už tu jednu zimu, co jde z hor mám, což jsem zjistil ze zdejšího vyhledávače, pak tedy jenže tudíž a prostě, nýbrž, jelikož, pakliže, poněvadž, pročež se to radši jmenuje Kuna.

Den stará poémka, to už je vlastně dost prošlá. Protože dnes už je čas žít jinou báseň. Ale což, na upravování mě nikdy moc neužilo, uložím si jí sem.